Sletová skladba v přímém rozhlasovém přenosu – obnovená tradice

/ / AKTUALITY
Letošní slet přinesl obnovení některých dávných sletových tradic. Nepatří k nim jen sletové pohlednice s motivy předních českých výtvarníků, ale také komentování sletové skladby v přímém rozhlasovém přenose. O znovuzrození této „královské disciplíny“ sportovních reportérů se zasloužili David Nyč a Jakub Marek z Českého rozhlasu. Vyzpovídali jsme je krátce po tom, co jejich přímý vstup ze skladby Děti, to je věc! do vysílání skončil.

Pánové, rozhlasový komentář k celé sletové skladbě zazněl v éteru poprvé po 70 letech. Jak se po této obnovené premiéře cítíte?

DN: Vyčerpaně! A musím přiznat, že úplně nejlepší pocit to není, byla to nakonec z velké části improvizace.

Pročpak?

DN: Připravovali jsme se na komentování skladby Cirkus. Jenže časový plán se posunul, ale okénko ve vysílání Českého rozhlasu bylo pevně dané, takže nakonec jsme museli zařadit Děti, to je věc! Zjistili jsme to pár minut před vstupem, takže vlastně to nakonec pro nás byl pěkný „cirkus“…

Asi bychom měli čtenářům vysvětlit, proč jde o tak náročnou disciplínu…

DN: Když komentujete třeba fotbal, mluvíte o něčem, co v základu každý zná a mnohokrát to viděl. Jenže na sletu má každá skladba svoji premiéru, navíc se toho v ní děje každou chvíli strašně moc. Předat divákovi alespoň celkový dojem je hrozně náročné. A část toho, co se děje na ploše, prostě musíte vypustit.

Jak jste se na to připravovali?

DN: Nebylo to jednoduché – naposledy byl slet v rozhlase živě komentovaný v roce 1948, takže nám nemohl poradit ani nikdo z kolegů. Mluvili jsme tedy o tom alespoň s některými sokolskými pamětníky, třeba s paní Evaldovou nebo panem Talašem. Oběma už je přes devadesát, ale přesto to pro nás bylo velmi poučné. Také jsme se radili i s autorkou skladby Cirkus, i když to nám nakonec vzhledem k programové změně moc nepomohlo. Celkově musím přiznat, že Kuba byl výrazně pečlivější…

JM: Zkoušel jsem si najít staré reportáže k tomuto tématu, přípravou byly i současné příspěvky na Radiožurnálu, které jsme o sletu odvysílali. Našel jsem záznamy z let 1948 a 1938. Komentář z „osmačtyřicátého“ už byl dost ovlivněn ideologií nastupujícího režimu. Záznamů z roku 1938 se to samozřejmě netýkalo, ale tam zase byla bohužel dost špatná technická kvalita.

A kdy jste se nejvíc zapotili?

DN: Já jsem se pořádně zapotil už ve chvíli, kdy mi řekli, že budu komentovat slet. A pustilo mě to prakticky až teď!

Co kdyby vám někdo za šest let řekl, že si to máte zopakovat?

DN: Klidně!!!

JM: Ona nám to ulehčila základní „rozhlasácká“ poučka – prostě mluv o tom, co vidíš!

Děkujeme za rozhovor a za šest let budeme držet palce, ať to jde více podle plánu!